Historie – Athénská demokracie
V 6. století před naším letopočtem došlo na Peloponésu k významné demokratické změně. Demokracie dosáhla nejvyššího stádia vývoje pouze v Athénách. kde přešla od vlády občanského sněmu v 5. století před naším letopočtem k vládě zákona a suverenity soudů ve 4. století před naším letopočtem.
Starověká a moderní demokracie
Ačkoli se moderní demokracie vyvíjela nezávisle na klasické tradici, moderní i klasické formy demokracie jako politického systému a ideologie kladly důraz na hodnoty svobody a rovnosti. Obě však mají rozdílné způsoby jejich uskutečnění. Starověká demokracie zdůrazňovala přímou účast omezené skupiny občanů na občanských sněmech. Moderní demokracii obvykle představuje výkonný orgán občanů – vláda, která pracuje v souladu s legislativou přijatou parlamentem – zvolenými zástupci lidu.
Rané demokracie mimo Athény
Zatímco demokracie dosáhla nejpokročilejšího stádia vývoje v Athénách, nejstarší demokratické instituce byly založeny ve Spartě, známém soupeři Athén, v 5. století před naším letopočtem. Archaická spartská ústava rozdělovala moc mezi dva krále, radu starších a sněm. Králové pocházeli ze dvou rodů, jež podle legendy pocházely z Heraklových synů. Starší rod Agiovců pocházel ze staršího syna; mladší rod Eurypontovců tvořili potomci mladšího syna. Občané se zúčastňovali sněmu s právem rozhodovat o návrzích rady; přesto rozhodnutí mohli v praxi zablokovat králové a vysoce postavení úředníci (ephori). Spartská ústava se opírala o tyto tradice a demokracie se zde již dále nevyvíjela.
Demokracie v Athénách do doby Solóna
Demokracie měla lepší podmínky v Athénach. V 7. století před naším letopočtem Athénám ještě stále vládla skupina rodových aristokratů, eupatridai, doslova „ti s dobrými otci„. Jejich převaha v athénské politice slábla jen pozvolna a nikdy zcela nezmizela. Athénskou demokracii lze sledovat k Solónových reformám v roce 594 před naším letopočtem. Zlomky Solónovy politické poezie naznačují, že byl pyšný na zavedení písemných zákonů na žádost Athéňanů. Zavedl čtyřstupňový občanský třídní systém. Občané se rozdělovali podle původu a ročního výnosu plodin. Všichni občané se směli zúčastňovat na občanském sněmu. Archonát, v té době nejvýznamnější státní úřad (soudní a církevní moc), byl vyhrazen pouze nejvyšší třídě. Zavedl i čtyřčlennou radu, senát připravující agendu pro jednání. Tím Solón soustředil politickou moc do sněmu a přesunul základní předpoklad k zastávání úřadu z aristokratického původu na zemědělskou produkci.
Kleisthenovy reformy
Přes tyto reformy se Solónovy zákony nedotkly mnoha aristokratických stránek athénské politiky. Období tyranie a občanských válek pokračovalo až do roku 507 před naším letopočtem, kdy lid zmobilizoval Kleisthénes a zavedl další sérii demokratických reforem. Kleisthénes byl athénským politikem ze slavného rodu Alkméonovců. Jeho hlavním činem byla reorganizace společnosti. Athénská společnost byla původně rozdělena do čtyř fýl pocházejících z Iónů – sto zástupců z každé fýly tvořilo čtysetčlennou radu, kterou zavedl Solón. Avšak Kleisthénes zbavil rodové rozdělení politické moci a místo toho zavedl deset nových fýl, jejichž členem byl každý občan. Cílem této reformy bylo oslabit moc rodové aristokracie, ačkoli Kleisthénovi pomlouvači tvrdili, že se tímto novým uspořádáním snažil zvýšit význam vlastního alkméonovského rodu. Každý občan byl zároveň i členem jedné ze 140 démos, územních jednotek, tedy obcí Attiky. Občané byli přidělováni do démos podle bydliště a od roku 507 před naším letopočtem jejich potomci dědili příslušnost k dému. Démos měl určitý stupeň samosprávy; athénská demokracie tak fungovala na místní úrovni i na úrovni městského státu.
Ostrakismus
Kleisthénes údajně zavedl i ostrakismus – hlasování, které se konalo poprvé v roce 487 před naším letopočtem. Každý rok, asi v jeho polovině, se na lidovém shromáždění hlasovalo, zda někdo z občanů nepředstavuje hrozbu pro občanskou svobodu. Když se zjistili, že ano, uskutečnil se tzv. střepinový soud – ostrakismus. každý občan odevzdal střepinu (ostrakon), na níž napsal jméno člověka, jehož chtěl jako nebezpečného ze společnosti vyloučit. Bylo-li odevzdáno alespoň 6 000 hlasů, osobu, jejíž jméno se objevilo na střepinách nejčastěji, vypověděli z Athén na deset let. Tato instituce měla zpočátku sloužit jako pojistka proti každému, kdo by se chtěl stát tyranem; v praxi se však využívala jako prostředek k odstranění vlivných soupeřů. Důkazy potvrzují, že občané byli ostrakizování na základě kolaborace s Peršany, náboženských urážek, v jednom případě i krvesmilného vztahu se sestrou. Objev 190 střepin (hozených do studně) se jménem prominentního politika z počátku 5. století, které napsalo pouze čtrnáct osob, naznačuje, že je možná připravili oponenti, chystající se na jeho politickou likvidaci.
Athénský sněm
Pravidelný athénský sněm se konal v klasickém období na pahorku hory Pnyx. Vykopávky na tomto místě odkryly tři stádia vývoje. Sněmy z Kleisthenových doby asi využívaly přirozených tvarů kopce a řečník se obracel k davu ze spodní části půlkruhového hlediště. Druhé vývojové stádium, které se shoduje se zavedením placené účasti na sněmu začátkem 4. století před naším letopočtem, spočívalo ve vyrovnání přirozeného svahu kopce. Řečnický pult (bema) byl obrácen do vnitrozemí, zatímco lidé hleděli na moře. Ve třetím stádiu vývoje, ve 40. letech 4. století, se kapacita zvýšila ze 6 500 na 13 800 lidí.
Athénská demokracie po Kleisthénovi
Demokracie nebyla ani po Kleisthenovi zcela zabezpečena. Po jeho reformách se politika rozdělila na ideologických základech: jedna skupina politiků apelovala na podporu lidu a nabízela další politické reformy, druhá se dožadovala podpory bývalých aristokratů. Když byl vůdce aristokratů Kimón v roce 462 před naším letopočtem mimo Athény, ujali se iniciativy demokraté. Pod Efialtovým vedením zbavili politické moci mnoho bývalých archontů, kteří se scházeli pod pahorkem Aeropagos a pocházeli výlučně z dvou horních tříd. Jakmile tento konzervativní orgán přišel o moc, bylo možno přistoupit k dalším reformám, které se realizovaly v období Periklovy vlády. Archonát už byl otevřený i pro třetí třídu občanů a také zavedení odměny za účast na zasedání a porotním soudu znamenalo, že i chudší občané Attiky mohli v demokracii sehrávat mnoho aktivnější úlohu.
Tím však vývoj athénské demokracie neskončil. V 5. století před naším letopočtem byla suverenita v rukou sněmu. Demokracie ve 4. století před naším letopočtem získala jinou podobu, protože přinesla nezávislost při rozhodování soudů i vydávání psaných zákonů. Demokracie z 5. století před naším letopočtem však nejčastěji podněcovala fantazii moderních spisovatelů, jelikož se její vývoj shoduje s nejzajímavějším rozvojem ostatních stránek řecké civilizace, např. architektury a dramatu.
Zdroj:
STEVENSON, John. Dějiny Evropy: Od nejstarších civilizací do počátku třetího tisíciletí. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, s.r.o., 2004. 512 s. ISBN 80-7181-132-7